Co se týče malířů a sochařů i oni používají (většina spíše instinktivně) zlaté proporce ve svých dílech. Zejména v renesanci byl rozšířen názor, že dokonalé proporce lidského těla musí být nutně propojeny se zlatým řezem. Jako pomůcka pro své žáky používali mistři tzv. kánony. Jako nejznámější uvedu Ondřejův kříž, který byl původně kánonem římského stavitele Vitruvia. Podle jeho názoru se výška těla rovná délce rozpjatých končetin a proto lze tedy zakreslit lidské tělo do čtverce. Tomuto čtverci ještě opsal kružnici se středem v pupku, který se tak stává přirozeným středem těla. Tuto "Vitruviovu figuru" převzal i německý malíř Albrecht Dürer a také i všestranný učenec Leonardo da Vinci. Ten se snaží kánon ještě zdokonalit umístěním obdélníků o proporcích zlatého řezu. Jeho dílo "Vitruviova figura" je vskutku známé.
Vitruviova figuraMona Lisa (zlaté proporce)
Co se týče kompozice obrazů, fotografií či webové stránky není vhodné umístit nejdůležitější věci přímo do geometrického středu. Optický střed se totiž nachází v průsečíku dvojitého zlatého řezu, zde je esteticky nejpůsobivější.
"Zlatý optický střed" (průsečík dvou zlatých poměrů)
