Botaniky dlouhou dobu trápila otázka fylotaxe. Po mnoha odborných studiích došli francouzští badatelé bratři Louis a Antoine Bravais k závěru, že listy rostou na stonku po tzv. genetické spirále, která vystupuje vzhůru podle stáří listů. jednotlivé listy vyrůstají ze středu pod tzv. divergenčním úhlem, jehož hodnota je s malými odchylkami právě 137,5°. Myslím, že v tuto chvíli už snad ani nepřekvapí zjištění, že se jedná o tzv. zlatý úhel.
Úhel, který dělí celou otočku ve zlatém řezu, je totiž 360°/φ = 222,5 stupně. Jelikož je to více než polovina kruhu, měli bychom to měřit v opačném směru. Jinými slovy, měli bychom od 360 odečíst 222,5. Dostaneme tak úhel 137,5 stupně, nazývaný zlatý úhel.
Na podobném principu vyrůstají okvětní lístky růže a dalších rostlin nebo třeba šupiny ananasu. Otázku, proč tomu tak je, zodpověděli fyzikové Douady a Chuder, kteří tvrdili, že při takovém rozmístění listů podléhá rostlina nejmenšímu energetickému zatížení a je pro ni tak nejúspornější. Logaritmické spirály u semen v terči slunečnice, šišek a kaktusů jsem již zmínila v předchozí kapitole.
