Ale podíváme-li se opravdu hluboko do historie lidstva, narazíme asi na nejstarší zmínku o podobné posloupnosti. Pod jménem maatraameru (Hora kadence) se o ní zmiňuje gramatik sánskrtu Pingala ve své knize Chhandah-shastra (Umění prozódie) kolem roku 450 př. n. l. (dle jiného datování až 200 př. n. l.). Později se této posloupnosti věnoval indicky matematik Virahanka (6.st.) a především Acharya Hemachandra (1089-1172), kteří tak popisovali možnost stavby metra.
Pátráme-li po dalších historicky hodnotných důkazech o původu posloupnosti, dostaneme se tentokrát již k samotnému Fibonaccimu a ke třetí části jeho knihy "Liber abbaci". Zde je uveden příklad, který popisuje růst populace králíků (za poněkud idealizovaných podmínek):
Jistý muž má pár králíků ve výběhu uzavřeném ze všech stran plotem. Kolik párů králíků vzejde z tohoto páru za rok, předpokládáme-li, že každý měsíc zplodí nový pár, který je od druhého měsíce také produktivní. Králíci nejsou nemocní a nikdy neumírají.
Počet dospělých králíků roste tedy podle následující posloupnosti:
1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55, 89, 144, 233, 377, 610, 987, 1597, 2584, 4181, 6765, 10946, ...
Pravidlo je vlastně úplně jednoduché, od třetího členu jsou následující čísla tvořena součtem dvou členů předchozích (1 + 1 = 2; 1 + 2 = 3; 2 + 3 = 5 atd.). To ovšem není jediná vlastnost této posloupnosti! S rostoucími čísly se poměr dvou po sobě sledujících členů posloupnosti stále více blíží k hodnotě Φ = 1,61803398… Tato hodnota je nazývána jako zlatý řez.
Pro výpočet Fibonacciho posloupnosti existuje několik složitých vzorců, které zde ovšem pro jejich složitost nebudu uvádět, neboť jim nerozumím. Pro spočítání n-tého čísla posloupnosti lze vytvořit programy, které používají např. rekurzi procedur či funkcí. Tato úloha je často zadávána programátorům - začátečníkům.
