Myslím, že se mi v celkem srozumitelné formě podařilo seskupit tři oblasti, které jsou sice propojené, ale spíše jen slabými vlákny (osobu Leonarda Pisana, Fibonacciho posloupnost a zlatý řez). Ve zdrojích, na které jsem narazila a s kterými jsem pracovala, jsem nikde neobjevila všechny tyto tři oblasti zastoupené ve stejné míře. Vždy se autor zabýval především jednou oblastí a zbylé jen na okraj poznamenal do souvislostí. Snažila jsem se proto získat co nejvíce dostupných informací a oblasti propojit v jedné práci.
Stěžejní by měla být kapitola o Fibonacciho posloupnosti, která je ale záměrně zařazená doprostřed. Dříve je, dle mého názoru, totiž nutno alespoň částečně znát osobnost toho velkého, ale ve své době spíše zneuznaného matematika Leonarda Pisana, jeho život a okolnosti, za kterých vlastně Fibonacci dospěl ke „své“ posloupnosti. Poté jsem se mohla začít věnovat vlastní posloupnosti, která mě ovšem zavedla dále do oblasti vyplývající a to sice oblasti zlatého řezu. Ten sám o sobě skýtá nepřeberné množství informací, neboť je neodmyslitelně propojen z velkou částí našeho vlastního života.
Ještě bych chtěla poznamenat jeden postřeh, který mě během psaní této práce velmi zaujal. Slyšel – li někdo téma této práce, byla jeho reakce téměř ve všech případech stejná: „Fibonacciho posloupnost? To je to z Šifry Mistra Leonarda?“ Dan Brown ve své knize toto téma opravdu zpopularizoval a dostal do podvědomí velkého množství lidí. Třeba i díky tomu si tuto práci přečtou lidé, které matematika zas až tak nezajímá, a obohatí své vědomosti o několik dalších informací, stejně tak jako já jsem poučila sama sebe.
