4.den - pondělí - 17.11.2014
Holanďané pochopitelně 17. listopadu státní svátek nemají, tudíž Kristina musí ráno vyrazit do školy, tentokrát do Utrechtu. V rámci své erasmácké smlouvy s amsterdamskou Vrije Universiteit si totiž mohla zapsat předměty i na jiných univerzitách. My se na kolejích pomalu balíme a trochu později vyrážíme do Utrechtu také. Velké batohy necháváme v úložnách skříňkách na nádraží a vyrážíme na prohlídku města. Oproti předchozím dnům je dnes moc hezky, svítí sluníčko a my si můžeme užívat procházku po městě.
Důležité místa, co máme vidět, nám Kristi naplánovala a tak bloumáme zcela cíleně a v krátkém čase zvládáme to nejdůležitější - dvoupatrový starý gracht (Oudegracht), pitoreskní uličky i centrální kostel Domkerk. Mimoto nás zaual ještě velký starý kostel, který když jsme chtěli navštívit, zjistili jsme, že je předělaný na bytovku - budova kostela posloužila 36 novým bytům.
Po obědě, na který jsme se vmísili mezi studenty na nádvoří jedné z univerzitních budov, už máme na nádraží sraz s Kristi. V plánu je popojet kousek k blízkému hradu De Haar. Kristina se mezi místními spolužáky snažila zjistit, jak se tam nejlíp dostat, ale s překvapením zjistila, že nikdo z místních nemá o žádném hradě nejmenší páru. Takže vyrážíme vlakem do Vleuten, zvědaví, co nás tedy čeká za tajemný hrad v Karpatech.
Parádní procházkou mezi pastvinami se dostáváme do parku a pak i přímo k hradu. Vítá nás až disneyovsky pohádkový hrad, uprostřed jezírka a se spoustou věží a vežiček. Zakoupíme vstupné do zahrad a fotíme hrad z každé strany. Jediná vada na kráse je, že zrovna dnes v okolí hradu popojíždí spousta traktůrků a ještěrek a pobíhající pánové staví hromadu stánků pravděpodobně na adventní trhy. Vzdálíme se tedy kousek dál do parku a procházku si zpestřujeme diskuzí na téma Romča a její svatba na tomto hradě. Pochopitelně nám to nedá a po cestě zpět zakoupíme u pokladen ještě pohled a Romče naší vizi napíšeme :-)
(O týden později mi pak Romča na přednášce ihned sděluje, že pohled dorazil a prý jí i celou rodinu velice pobavil, ale Patrickovi to radši říkat nebude, aby se moc nevyděsil :-)
Nás prodloužený víkend v Holandsku je pomalu u konce. A zbývají poslední dvě hodiny do odjezdu vlaku. Zamáváme Kristi, která se nakonec nechala přesvědčit, a vrátila se do Amsterdamu dřív, než jsme odjeli. My se ještě chvíli procházíme nočním Utrechtem a užíváme si poslední doušky krátké dovolenky.
V 19:29 se nalodíme na EN zpět do Prahy. Cestu nám zpestří poměrně důkladná policejní prohlídka na holandsko-německých hranicích. My jsme vypadali asi dostatečně důvěryhodně, takže občanka a informace, že jedeme do Prahy, postačila. Poněkud hůř skončil nějaký týpek, kterého vytáhli z vlaku na nástupiště, k pobavení celého vlaku dost důkladně prošacovali a s nálezem několika "pytlíčků" odvedli na stanici. Holandské slečny, které jsme podle malých batůžků tipovali na vystoupení nejpozději na hranicích, nás však lehce nemile překvapily, když vytáhly lístky do Prahy. Naštěstí většinu cesty strávily pravděpodobně v jídelním voze, takže cestu přes Německou nám v kupé dělala společnost nějaká arabská maminka s malou holčičkou, které se noční cestování pochopitelně dvakrát nelíbilo. Vystoupily v Berlíně a my už jsme se radovali, že aspoň těch šest hodin do Prahy se v klidu natáhnem. Z omylu nás vyvedl český průvodčí v Děčíně, který nás upozornil, abychom se trochu uskrovnili, že nastoupí hodně lidí. Takže jsme se v Holešovicích vysypali z vlaku silně nedospalí a vyrazili do práce a do školy.
Nicméně celkově se výlet do Amsterdamu vydařil, jsme rádi, že jsme mohli navšitívit Kristi během jejího působení v Holandsku a ještě jednou jí děkujeme za luxusní péči, kterou nám věnovala!
V dalším díle našich výprav se podíváme (nejspíš někdy na jaře) za Haníkovýma do Schweizu ;-)