Amsterdam

1. den - pátek - 14.11.2014

Po práci ještě ve čtvrtek večer máme sraz na nádraží a sedáme do nočního vlaku, který by nás měl dovézt na pár dní přímo za Kristinou do Amsterdamu. Každý máme sice místenku do jiného kupé, ale to až do Berlína nikomu nevadí. Pak se sice kupé zcela naplní, ale nikdo neprostestuje, respektive všichni tiše protestují proti chlápkovi, který svými zavazadly obsadil téměř veškeré odkládací prostory a ještě mu obrovský kufr zbyl a tak si ho dal pod nohy, čímž absolutně zablokoval celou uličku mezi sedadly. Naštěstí i jeho přibližně za dvě hodiny přestalo bavit mít kolena u brady a i s kufrem se někam odstěhoval.

Kupé se postupně vyprázdňuje a do Amsterdamu už přijíždíme zase sami. Na nádraží nás vzorně vítá Kristina a hned informuje o možnostech cestování po Amsterdamu a okolí. Nakonec kupujeme třídenní lístek na MHD v Amsterdamu a dáváme si závody na koleje - Kristina nám zamává do tramvaje, sedne na kolo a beztak je na druhé straně města ještě o pár minut dřív než my. Holt v Holandsku se opravdu vyplatí cestovat výhradně na kole.

Kristi bydlí v takovém kolejním městečku v budově se samými Erasmáky. Na patře je 12 pokojíků pro 12 studentíků a mají společnou kuchyň, obývák a koupelnu. Úklid společných prostor zjevně není nejoblíbenější činností přítomných studentů a Kristi se naštěstí odnaučila dělat všeobecnou uklízečku, tudíž to tam vypadá trochu jako v kuchyňkách na Strahově. S jediným rozdílem, že tady to přeci jen čas od času někdo uklidí.

Kristi jede po obědě na přednášku a my vyrážíme do víru velkoměsta. Nicméně je to úplně jiný vír než třeba v Praze - aut je v centru velice málo a ve střehu musí být člověk především kvůli cyklistům. Dokonce nám jednou na přchodu pro chodce zastavily tramvaje z obou stran (!), celí překvapení jsme přecházeli a na druhé straně ulice nás málem smetl cyklista. Cyklisté tu prostě mají ve všem přednost, stejně tak jako cyklostezky před chodníky.

Procházíme se po Museumspleinu a užíváme si, že jsme jednou zase turisti. Je sice docela zima, ale nakonec navšítíme na chvíli jen muzeum diamantů, na Van Gogha či Rijksmuseum bychom potřebovali mnohem víc času. Na chvíli zavítáme i do makrobiotické restaurace Deshima, kde pracuje náš známý Martin. Po šálku uzdravujícího zázvorového čaje se směsí bylinek míříme dál na Albert Cuypmarkt. Není to žádný extra turisticky vyhlášený trh, takže ve spoustě stánků prodávají všemožné hadry a cetky, ale přesto je zde hromada moc pěkných stánků se sýry, rybami, olivami, kořením a dalšími zajímavými produkty.

Do srazu s Kristi nám zbývá ještě trochu času, tak bloumáme stmívajícími se uličkami mezi grachty a nasáváme atmosféru. Holanďani ve svých bytech vůbec nevedou závěsy, tudíž nechtěně nahlédneme i do několika kuchyní a obýváků, což ovšem domorodce vůbec nijak nevzrušuje, dále vaří nebo si čtou páteční tisk.

2. den - sobota - 15.11.2014

Dnešní hlavní náplní je pochopitelně prohlídka Amsterdamu. Kristi to má všechno zmáklé a tak nás zkušeně vede po místech, která jsou opravdu zajímavá a stojí za vidění. První je na řadě zastávka na Albert Cuypmarkt, kde jsme to včera obhlédli a dnes už se jdeme cíleně zásobit na večer - experimentálně jsme totiž během celého víkend ověřili, že moravské víno jde velice vhodně zkombinovat s holandskými sýry :-)

Na vyhlášený tulipánový trh už pak jdeme jen "na čumendu" a a zvládnem u toho i cohutnávku v přilehlých sýrových obchodech - mňam. Zvolna kolem grachtů pokračujeme do největšího centra, dorazíme až na přeplněnou hlavní nákupní třídu, odkud nás ale Kristina vede skoro neviditelnou uličkou někam do vnitrobloku. Najednou se ocitneme na úplně tichém prostranství mezi domy, je tu trávník a kostelík a hlavně úplná izolace od chaosu z vnějších ulic.

Pomalu je čas k obědu, ale předtím ještě chceme v nějakám knihkupectví pořídit kalendář s Rembrandtovými obrazy pro příští rok. Zdánlivě banální úkol se ukáže zcela neřešitelným - ve většině obchodů nic takového vůbec nevedou a když náhodou mají kalendáře, tak je zrovna Rembrandt vyprodaný. Co se dá dělat, pokračujeme dále. Čeká nás totiž plánovaný oběd v jedné palačinkárně, kde mají údajně i bezlepkové palačinky - to prostě musíme vyzkoušet! Zjevně ale nejsme zdaleka jediní, kdo mají chuť dnes obědvat palačinky a tak musíme na místo u stolu čekat. Kristina zakládá tábor a nás posílá si prohlédnout nedaleký dům Anne Frankové. Fronta na vstup do tohoto objektu je už tak známá, že o ní prý i někdo napsal knihu, a ani dnes tomu není jinak. Lidí tu stojí ještě násobně víc než před palačinkárnou, tak se pokocháme jen zvenku.

Kristina statečně vystála řadu na stůl a můžeme si všichni pochutnat na bezlepkových palačinkách. Zkoušíme palačinku s rajčaty a špenátem, se slaninou, sýrem a jahodovou marmeládou a na závěr klasiku s čokoládou. Olizujíc se za ušima musíme konstatovat, že to čekání stálo rozhodně za to :-)

Přes hlavní náměstí De Dam pokračujeme k opeře, což nás vede přes známou čtvrť červených luceren a marihuanových doupat - i to k Amsterdamu holt patří. Pomalu se stmívá a šikmé domečky sklánějící se nad grachty se postupně rozsvěcí. Stejně parádně svítí i moderní budova opery. Poslední zastávkou dne je technické muzeum NEMO. Z jeho šikmé střechy je asi jediný možný výhled na placaté město. Bohužel ale máme smůlu, protože dorzíme pár minut po zavírací době muzea a tudíž i vyhlídkové plošiny. Dojem nám to ale nezkazí - svítící muzeum i konzervatoř přes vodu nám to vynahradí.

3. den - neděle - 16.11.2014

Na dnešek je naplánovaný výjezd někam mimo Amsterdam. Možností je více - turisticky profláklá vesnička Zaanse Schans, malebná rybářská vesnice Volendam, historické město Haarlem, ale volba nakonec padne na Naarden s muzeem J.A.Komenského, kde Kristina ještě nebyla.

Vypadá to na celodenní déšť, ale to nás neodradí a dopoledne ještě po cestě na vlak stíháme okliku k blízkému větrnému mlýnu Reikermolen a procházku Amstelparkem. Fascinují nás domorodci, co nehledě na ošklivé počasí, spokojeně veslují po řece Amstel a ještě na sebe nechají pokřikovat trenéra, jedoucího na kle po břehu.

Zaměstnanec nádraží absolutně nechápe, proč chceme prodat lístky zrovna do Naardenu, když je neděle a všechno je zavřené. Poněkud znejistíme, jestli to znamená, že se vůbec nedostaneme do starého města, ale ukáže se, že to "všechno" jsou obchody a tudíž s úsměvem od nevěřícího prodavače stále chceme lístky do Naardenu. Další věc, co mu připadne úplně neuvěřitelná, je že vlak jede "jen" do Naarden-Bussum a my chceme jít ty asi dva kilometry do pevnosti pěšky.

Před odjezdem vlaku stihneme vyvést z míry ještě jednoho Holanďana, sice hlídače podzemního cyklistického parkoviště na nádraží, které jsme prostě museli jít omrnout. S úsměvem se ale záhy vzdálí, když mu vysvětlíme, že jsme jen turisti, co se přišli podívat a hned zase půjdeme :-)

Počasí v Naarden vypadá úplně stejně jako v Amsterdamu a tak pod deštníky vyrážíme do starého města. Probrouzdáme uličky, obligátní fotka u sochy Komenského - poněkud nás však pobuřují auta zaparkované všude kolem, byť u kostela, moc důstojnosti tohle místo nemá. Poobědváme ve výklenku hradeb - jediné místo, kde se můžeme schovat před deštěm a míříme do muzea.

Paní na kase se zrovna dnes zjevně zaučuje, tak je to takové veselejší, ale nás nic nehoní, tak čekáme, než se domluví s ovladačem dataprojektoru a podaří se jí pustit nám video v češtině (nakonec jí Jirka trochu pomohl). Obsahově video není zas tak špatné, trochu slabší je, že ho v češtině rozhodně nemluví rodilá mluvčí a přestože se opravdu snaží, některé pasáže vyznívají přeci jen poněkud komicky. Celkově muzeum působí, jako by se v něm zastavil čas před dvaceti lety. Kapli s hrobem to zas až tak nevadí, i když seschlé věnce českých politiků z před deseti let nejsou zrovna oslavného charakteru. Zbytek muzea tvoří jakási podivná výstava holandských učebních pomůcek hodin biologie asi tak z před sto lety. Souvislost s životem J.A.Komenského opravdu hodně vzdálená. Dorazilo nás ovšem poslední patro, kde úplně vzadu v rohu ve tmě stojí busta Komenského a dvě pamětní desky opřené o zeď "aby se neřeklo". Odcházíme poněkud zklamaní - takto jsme si mauzoleum jednoho z největších Čechů, navíc na exteritoriálním území ČR, opravdu nepředstavovali. I drobná investice českého státu, která by přinesla alespoň zevrubní inovaci, by mohla přispět k mnohem větší důstojnosti tohoto pietního místa.

Před odjezdem zpět do Amsterdamu se ještě krátce projdeme po hradbách městečka a za vytrvalého deště básníme o tom, jak by to tady mohlo být krásně, kdyby bylo hezky slunečno.

4.den - pondělí - 17.11.2014

Holanďané pochopitelně 17. listopadu státní svátek nemají, tudíž Kristina musí ráno vyrazit do školy, tentokrát do Utrechtu. V rámci své erasmácké smlouvy s amsterdamskou Vrije Universiteit si totiž mohla zapsat předměty i na jiných univerzitách. My se na kolejích pomalu balíme a trochu později vyrážíme do Utrechtu také. Velké batohy necháváme v úložnách skříňkách na nádraží a vyrážíme na prohlídku města. Oproti předchozím dnům je dnes moc hezky, svítí sluníčko a my si můžeme užívat procházku po městě.

Důležité místa, co máme vidět, nám Kristi naplánovala a tak bloumáme zcela cíleně a v krátkém čase zvládáme to nejdůležitější - dvoupatrový starý gracht (Oudegracht), pitoreskní uličky i centrální kostel Domkerk. Mimoto nás zaual ještě velký starý kostel, který když jsme chtěli navštívit, zjistili jsme, že je předělaný na bytovku - budova kostela posloužila 36 novým bytům.

Po obědě, na který jsme se vmísili mezi studenty na nádvoří jedné z univerzitních budov, už máme na nádraží sraz s Kristi. V plánu je popojet kousek k blízkému hradu De Haar. Kristina se mezi místními spolužáky snažila zjistit, jak se tam nejlíp dostat, ale s překvapením zjistila, že nikdo z místních nemá o žádném hradě nejmenší páru. Takže vyrážíme vlakem do Vleuten, zvědaví, co nás tedy čeká za tajemný hrad v Karpatech.

Parádní procházkou mezi pastvinami se dostáváme do parku a pak i přímo k hradu. Vítá nás až disneyovsky pohádkový hrad, uprostřed jezírka a se spoustou věží a vežiček. Zakoupíme vstupné do zahrad a fotíme hrad z každé strany. Jediná vada na kráse je, že zrovna dnes v okolí hradu popojíždí spousta traktůrků a ještěrek a pobíhající pánové staví hromadu stánků pravděpodobně na adventní trhy. Vzdálíme se tedy kousek dál do parku a procházku si zpestřujeme diskuzí na téma Romča a její svatba na tomto hradě. Pochopitelně nám to nedá a po cestě zpět zakoupíme u pokladen ještě pohled a Romče naší vizi napíšeme :-)

(O týden později mi pak Romča na přednášce ihned sděluje, že pohled dorazil a prý jí i celou rodinu velice pobavil, ale Patrickovi to radši říkat nebude, aby se moc nevyděsil :-)

Nás prodloužený víkend v Holandsku je pomalu u konce. A zbývají poslední dvě hodiny do odjezdu vlaku. Zamáváme Kristi, která se nakonec nechala přesvědčit, a vrátila se do Amsterdamu dřív, než jsme odjeli. My se ještě chvíli procházíme nočním Utrechtem a užíváme si poslední doušky krátké dovolenky.

V 19:29 se nalodíme na EN zpět do Prahy. Cestu nám zpestří poměrně důkladná policejní prohlídka na holandsko-německých hranicích. My jsme vypadali asi dostatečně důvěryhodně, takže občanka a informace, že jedeme do Prahy, postačila. Poněkud hůř skončil nějaký týpek, kterého vytáhli z vlaku na nástupiště, k pobavení celého vlaku dost důkladně prošacovali a s nálezem několika "pytlíčků" odvedli na stanici. Holandské slečny, které jsme podle malých batůžků tipovali na vystoupení nejpozději na hranicích, nás však lehce nemile překvapily, když vytáhly lístky do Prahy. Naštěstí většinu cesty strávily pravděpodobně v jídelním voze, takže cestu přes Německou nám v kupé dělala společnost nějaká arabská maminka s malou holčičkou, které se noční cestování pochopitelně dvakrát nelíbilo. Vystoupily v Berlíně a my už jsme se radovali, že aspoň těch šest hodin do Prahy se v klidu natáhnem. Z omylu nás vyvedl český průvodčí v Děčíně, který nás upozornil, abychom se trochu uskrovnili, že nastoupí hodně lidí. Takže jsme se v Holešovicích vysypali z vlaku silně nedospalí a vyrazili do práce a do školy.

Nicméně celkově se výlet do Amsterdamu vydařil, jsme rádi, že jsme mohli navšitívit Kristi během jejího působení v Holandsku a ještě jednou jí děkujeme za luxusní péči, kterou nám věnovala!

V dalším díle našich výprav se podíváme (nejspíš někdy na jaře) za Haníkovýma do Schweizu ;-)